Rumunsko 2012
Letos na jaře jsme jeli opět do Rumunska. Napadlo mě, že napíšu krátké poznámky pro srovnání s ČR. Nejedná se o ucelený příběh, spíš jenom krátké postřehy.
6.5.2012 jsme se vydali do rumunského Temešváru vyřizovat doklady. Jeli jsme v sobotu přes den. Na silnicích bylo málo aut a jeli jsme skoro celou cestu po dálnici. V Rumunsku si dejte pozor na exit na M0 a na M5. Často bývá před odbočením jedna cedule a ta druhá (poslední) je umístěná mezi exitem a hlavní dálnicí, takže když ji přečtete, tak už svůj směr nezměníte. Díky tomu, že jsme přehlédli exit na M0, tak jsme si dali kolečko v centru Budapešti, takže nám cesta trvala asi 9h. Najít cestu z centra na dálnici M5 byl nadlidský úkol, protože všude byly cedule na M5, ale v okamžiku klíčové odbočky tam byla jenom M2 a M6 
Když jsme dorazili do Temešváru, tak nás pohostila Lauřina kamarádka a její rumunsko-srbská rodina. Nabídli nám grilované kuře, vepřové, srbskou plieskavicu a domácí slivovici z hroznů.
V pondělí jsme se vydali na úřady. Na internetu se moc informací najít nedá a když ano, tak se jim nedá moc věřit. Měli tam špatně i úřední hodiny. Na rozdíl od českých úřadů jsou v Rumunsku úřady otevřené každý všední den od 9 do 19h.6
Při každém vyřizování občanky je nutné doložit souhlas majitele bytu, tzn. že majitel musí vždy na úřad nebo k notáři. Neexistuje žádný poplatek za rychlejší vyřízení. Místo toho musí jít žadatel na pohovor, kde se urgentní termíny přidělují podle nálady, ale určitě je možné to vyřídit nějakým úplatkem. Bez úplatku vydali občanku 4. den, což taky není špatné.
Dalším krokem byla návštěva úřadů pro vyřízení pasu a řidičáku. Obojí se naštěstí vyřizuje v nákupním centru kousek od centra Temešváru. Museli jsme tam osobně, protože úředníci nejsou moc ochotní odpovídat na otázky po telefonu. Občas to vypadá na úřadech trochu chaoticky, ale za to může i nevzdělanost některých lidí, protože nedokáží vyplnit ani základní údaje o sobě. Občas jsou i formuláře matoucí, protože najdete např. položky s dvěma hvězdičkami, ale vysvětlivku ke dvěma hvězdičkám nikde nenajdete.
Vyřizování řidičáku je taky trošku zvláštní proces. Prvně se musí zaplatit poplatek někde v bance a pak teprve můžete do kanceláře vyřizovat řidičák. Registrace aut je tu poměrně drahá. Ojeté auto momentálně zaregistrujete asi za 1000 Eur a více. V ČR jsem všechno zařídil za 1000Kč. Eko poplatek se v Rumunsku platí při každé registraci a ještě se navíc každý rok platí automobilová daň.
Hned první den jsme se taky stavili na květinovém trhu. Květinu ve stylu svatební kytice jsme koupily asi za 20lei, takže asi 114Kč. Květiny, zelenina a ovoce jsou celkem a hlavně čerstvé a jsou na každém kroku.
Lidé se tu celkem víc schází venku než u nás. V parku v centru Temešváru můžeme najít třeba 20 stolů se šachovnicí, kde se schází především chlapi. Ty můžeme taky potkat hrát šachy a podobné hry na ulicích mezi paneláky. I když je venku 25 stupňů a my z Vysočiny se pečeme v kraťasech. Místní chodí ještě v džínách. Asi proto, že v létě bude mnohem hůř. Podle toho vypadají také bazény, které jsou při našich letních teplotách stále ještě prázdné.
Temešvár má hodně parků, náměstí v centru jsou celkem opravená. Občerstvit se můžete limonádou ze skutečného ovoce, kterou si můžete vychutnat na zahrádce už za 36Kč / půl litru. Řidiči jsou tu celkem divocí, ale proti Bukurešti je to prý ještě ráj. Nicméně přes tu divokou jízdu jsem zde za celý týden neviděl ani jednu nehodu a to jsme byli v centru každý den. Tak nějak všichni počítají se vším a nikdo se nespoléhá na to, že ten druhý pojede podle pravidel. Prostě musíte mít oči všude. To může být trošku problém pro starší generaci. Ta to v Rumunsku asi taky nemá moc jednoduché. Chodníky a silnice nejsou zrovna v nejlepším stavu. S nízkopodlažními tramvajemi se tady asi ještě dlouho nesetkají. Momentálně zde používají vyřazené tramvaje z Německa. Ty jsou především v létě smradlavé, řidiči se s nimi rozjíždí s otevřenými dveřmi. Papírové jízdenky si cvaknete jenom u prvních dveří, takže lidi se prodírají skrz celou tramvaj, aby se dostali dopředu. Ale existují tu už i předplacené čipové karty. Zapomeňte na spoje, které na sebe navazují, jako např. v Brně. Cena jízdenek je tu podobná jako v Brně. Na ulici ale můžete běžně najít fontány (kohoutky) s pitnou vodou.
Čerstvé pečivo se dá sehnat na každém rohu poměrně levně.
Benzín je tu asi o 2 Kč levnější než v ČR. Stále se tu platí poplatek za dálnice, i když tu skoro žádné nejsou a vlastně po nich vůbec nejezdíte.
Některé obchody jsou tu poměrně drahé (např. H&M) a pokud mají slevu, tak nepočítejte se slevami např. 60%, které můžete někdy vidět v českých obchodech.
Jeden den jsme se vydali i do hor. Přesněji do Muntele Mic, je to asi 100km od Temešváru, za Caransebes. Silnice je až do Caransebes super. Pokud ale odbočíte z hlavní silnici do hor, tak se situace dost zhoršuje. Místy je silnice panelová, na cestě potkáte čím dál víc koňských povozů, lidé pracují bez strojů na malých polích, prostě zpátky do historie.
Na Muntele Mic (což je hora i celé pohoří) vede ale poměrně pěkná silnice. Téměř na samém vrcholu jsou rozestavěné hotely, všechno je přes léto opuštěné, sedačková lanovka nefunguje, i když na webu bylo napsáno, že podle počtu lidí může být i v provozu, ale nikdo tam nebyl. Nahoře se pak pod vleky prohánějí místo lyžařů divocí koníci Muntele Mic není národní park a viděli jsme tu spoustu krásných míst pro kempování. Snad někdy příště.
V Temešváru jsme zrovna viděly obrazy rumunských hradů a zámků v okolí Brašova. Ty jsou ale bohužel neudržované a chátrají.
