Salzkammergut

V červenci 2018 jsem se s rodinou vydali do námi oblíbené rakouské přírody. Přesněji řečeno k jezerům nedaleko Salcburku. Kolem oběda jsme byli kousek od našeho prvního cíle – Attersee. Vzhledem k tomu, že máme děti, tak jsme zastavili na dětském hřišti hned u jezera ve městě Kammer. Neměli jsem domluvené žádné ubytování, takže jsme se najedli a jeli jsme podél jezera až do Seefeldu a v prvním kempu Camping Seefeld jsme našli volné místo pro náš stan. Kousek od vody, kousek od sociálního zařízení. Byli jsem tam celkem namačkaní, což mě v Rakousku trošku překvapilo. ale bylo tam čisto a relativně klid. Jezero teplé, přístup po schůdkách do mělké vody nebo rovnou ze skokánku. Každý si přešel na své. 🙂

Postavili jsme stan a hned první den jsme vyrazili autem dál podél jezera. Na kole bych to s dětmi neviděl jako ideální volbu, protože v některých místech je silnice poměrně úzká. Dojeli jsme až do městečka Unterach. Kemp zde byl už úplně plný, ale měli jsme štěstí, protože byl ten den vstup na venkovní horolezeckou stěnu se zapůjčením výbavy zdarma, tak jsem si to všichni museli zkusit.

Druhý den jsme si naplánovali výlet lanovkou na Hochleckenhaus, ale naštěstí jsme ještě před odjezdem zjistili, že lanovka nakreslená na mapě je nákladní, takže jsme změnili kurz směr St. Gilgen u Wolfgangsee. Když jsme tam přijížděli, viděli jsem před sebou lanovku na Zwölferhorn a i když to vypadalo, že je to daleko, tak jsem se rozhodli, že nahoru půjdeme pěšky. Jinak by nás to ani nebavilo. Na parkovišti jsme zjistili, že jsme zapomněli jednu Kristýnčinu turistickou botu, ale měli jsme všechny ostatní, tak si vzala sportovní botky, které prý šli úplně samy. Vybírali jsem ty náročnější cesty, protože po těch širokých to naše děcka prostě nebaví. V polovině kopce jsme si dali přestávku na oběd a dál jsem se vydali po levé straně po stezce klasifikované jako A+, což obnášelo větší schody v podobě kamenů. Cesta děcka bavila a aspoň jsme šli lesem s občasnými výhledy na Wolfgangsee. Nad lesem se nám pak otevřel výhled i na ostatní jezera v okolí. S přibližujícím se vrcholem jsem se nemohli vynadívat na ty scenérie. V pozadí ledovce na Dachsteinu, kolem samá jezera a naproti náš nový cíl na příští dovolenou – Schafberg. Zvládli jsem všichni po svých 1000m převýšení na asi 4km. S přestávkami nám to zabralo asi 6 hodin. Zpátky jsme jeli lanovkou. I to byl zážitek, protože ta lanovka se zavírala manuálně zvenku a na lano se nasazovala taky manuálně. A každou kabinku si pán zapisoval do sešitu. Tak trošku jsme byli rádi, že jsme dole. V St. Gilgenu jsem se šli podívat na koupaliště. Bylo tam dost lidí, ale taky čisté prostředí a čistá voda s plovoucími moly na skákáni, takže jsme se tam rádi zdrželi.

Vařili jsem si na plynu, takže jsem ani nevyzkoušeli místní restaurace. Ve kempu v Seefeldu je malý venkovní bar a hned vedle velké malé hřiště a dokonce se tam dá koupit i nějaká teplá večeře, kterou si můžete vzít s sebou. Obchod jsme ale v Seefeldu naviděli.

Poslední den jsem se po cestě domů kochali výhledy v Gmundenu u Traumsee. Hory kolem jezera jsou strmější než kolem Attersee a Wolfgangsee, ale zato přístup do vody jsme hledali marně. Snad jenom na placených koupalištích, ale možná jsme jenom pátrali na špatném místě a tak jsem se tam kousek prošli, dali si obrovskou zmrzlinu a jeli jsme zpátky do Polné.